TENKRÁT V GALERII
Karin se rozhlížela u otevřené skříně a hlavou ji běželo jedno... „Co si dnes asi tak obleču? Na vernisáž by se hodilo klidně něco víc uvolněného... ale pořád chic. Chci se hlavně cítit dobře.” Nemá však moc času nazbyt. Do půl hodiny by měla opustit byt, aby na sebe nenechala čekat. „Outfit bychom měli, make-up taky.” Poslední pohled do zrcadla a rychle zavolat Uber.
Zaklaply se dveře taxíku a Karin si přejela dlaněmi přes saténovou sukni. Obepínala její křivky jen tak akorát, aby nastínila siluetu a zároveň nechala trochu prostoru pro fantazii.
Před galerií se to už hemžilo lidmi. Tak nerada chodí pozdě a ještě do společnosti lidí, které nezná. Naivně si myslela, že už si na ten pocit zvykla, ale ještě ji občas dokázal překvapit. Zatajila dech a vstoupila do prosvětleného prostoru. Hosteska u vstupu ji nabídla sklenku prosecca, kterou s díky přijala. „Na kuráž, to se bude hodit”. Lehká nervozita ji projela podbřiškem. I když k ní nebyl dost pravděpodobně žádný důvod.
V místnosti plné šumu konverzací a cinkání skleniček chvíli hledala onu známou tvář. Pak ji konečně zahlédla. Její lesklé hnědé vlasy splývaly v culíku po krku dolů. „Co mě to vlastně napadlo?” v ten moment ji blesklo hlavou. Chvíli ji pozorovala, jak soustředěně hypnotizuje pohledem barevná plátna lemující stěny galerie a přemýšlela, zda si budou mít co říct. „Známe se a přitom vlastně vůbec”. Mísil se v ní rozporuplný pocit. Sebrala odvahu a vyrazila směrem k ní.
„Ahoj, promiň, nečekáš dlouho?” „Mm, koukám, že už jsi začala beze mě.” Niny pohled padl na sklenku prosecca v Karinině ruce. „Je dobré, dáš si se mnou?” Prolomení ledů proběhlo vcelku hladce. Konverzace plynula snadno, jako by společné zkoumání umění patřilo mezi jejich pravidelné hobby.
Stejně je fascinující, jak umění dokáže působit na lidské smysly. A každý si v tom najde ten svůj vlastní význam. Nina však začala pociťovat, že umění už bylo dost. Chce to změnu prostředí, něco víc potemnělého... víc intimního. „Tak mě napadá, kousek odtud je fajn bar, nezajdeme ještě na skleničku?” Karin na důkaz souhlasu pokynula hlavou.
Volba místa byla perfektní. Přítmí, svíčky, příjemná hudba. Karin bar hned učaroval svou atmosférou. “Výběr drinků je tu vcelku obstojný. Co ráda piješ?” Nina odvětila, že si dá whisky. “Dost sexy volba”. Za pár minut už byly sklenice na stole. Nina vzala svou whiskovku do ruky a sebejistě s ní zakroužila. Díky tomu ve sklenici probudila všechny ty opojné vůně. Pomalu se přiblížila nosem k okraji a jemně avšak dlouze si přivoněla. “Mmm.” Bylo těžké z ní spustit oči. Ta elegance, se kterou nasávala kořeněné tóny jantarového moku byla fascinující. “To vypadá nebezpečně dobře” prohodila Karin. “Přivoň si” pobídla ji Nina s trochou naléhavosti v hlase. Nahla svou sklenici směrem ke Karin, která se během přivonění dotkla letmo její ruky. Byla příjemně teplá a hebká. Jejich pohledy se spojily. Karin nevěděla, zda to zapříčinil ten jemný kouřový nádech nebo mezi nimi právě proběhl projev něčeho neobvyklého. Na vteřinu jí to znervóznělo, ale Niny sebejistý projev ji zas rychle vrátil nohma na zem. Konverzace se začínala stáčet najednou odlišným směrem. Už nebyla řeč jen o umění, ale s přibývajícím počtem vypitých drinků se dostalo i na peprnější témata. Nina byla nezvykle vnímavý společník na hlubokou diskusi a ovládala tento svůj post bravurně. Konverzace byla protkaná příjemnou dávkou flirtu, avšak v Karin to nepřestávalo budit zvláštní pocity. Doposud se ženou nepoznané.
Venku se mezitím vydatně rozpršelo. “Už je nejspíš čas jít.” V tomhle baru čas bezesporu plynul rychle. Nina ještě kouřila před vchodem a společně sledovaly déšť dopadající na dlažební kostky. Ve vzduchu byla cítit vlhkost, což dělalo celý tenhle moment ještě o něco víc vzrušující. “Miluju, když prší” jemným hlasem pronesla Nina a oči upínala na kapky v protisvětle pouliční lampy. To v Karin probudilo spontánního ducha, bezhlavě chytla Ninu za ruku a odvlekla ji přímo do středu promočené ulice. Děvčata se začala nahlas smát. Kapky jim dopadaly na vlasy i tvář. Smích ale v mžiku přešel do dalšího elektrizujícího pohledu z očí do očí. Nina měla podmanivý pohled. Takový, co Vám prohlédne až přímo do duše. “Je mi s Tebou moc příjemně” znenadání vyhrkla Karin s lehkým ostychem v hlase. “Co bys řekla ještě na pokračování u mě?” Nina na chvíli zaváhala, ale pak přikývla.
Karinin byt byl útulný a voněl po skořici. Dokonale intimní osvětlení jen dodávalo příjemné atmosféře. “Cítíš se tu dobře?” zašeptala Karin a jemně pohladila Ninu po ruce. Ta jen mlčky přitakala a jen těžko dokázala skrýt své rozechvění. Teď už bylo víc, než jasné, že to co nebylo zatím vysloveno vnímají obě.
“Jsi celá promočená, měla by sis dát teplou sprchu, nebo nastydneš” zažertovala Karin. Nina se nejprve zasmála, ale pak pod vlivem alkoholu a její přítomnosti, souhlasila.
Koupelna byla osvětlená jen září svíček, horká voda v ní vytvořila opar, který prostor zahalil do tajemna. Když Karin zatáhla za zip na jejích šatech, Nina se zachvěla, ale už ne zimou. Obě se už nedokázaly ubránit vzrušení, které jimi proudilo a nabíralo na intenzitě.
Do prostoru sprchy vstoupily společně, horká voda ladně objímala jejich kůži a stékala po ni dolů jako by to byl ten nejdražší satén. Dech se jim postupně zrychloval a veškerý ostych zmizel do odtoku spolu s proudem vody. Bylo zřejmé, že to chtějí obě.
Pod světlem svíček zvídavě objevovaly každý záhyb těla té druhé. Nina nemohla spustit oči z vody stékající po Karin zádech a nedokázala myslet už na nic jiného, než, že ji chce políbit. První dotek ústy byl nejistý a zkoumavý, ale oheň, který v nich už sílil na sebe nenechal dlouho čekat. Vášnivé polibky se mísily s doteky nahých těl, která se do sebe proplétala jako dva neoddělitelné živly, co konečně našly svůj soulad. Šum vody začaly doplňovat vzdechy. V tu chvíli existovala jen přítomnost – intenzivní, spalující.
Měkké světlo z koupelny letmo prosvítalo do ložnice, kde se mísilo s vůní skořice a jejich nahých těl. Postel byla prostorná a pohodlná. Světlé ložní prádlo působilo v ten moment skoro posvátně. Karin ležela na zádech a hrála si prsty s mokrými prameny vlasů Niny. „Je všechno v pořádku?” otázala se nesměle. Nina se tiše zasmála „Lépe už jsem se necítila opravdu hodně dlouhou dobu.” Další série vášnivých polibků na sebe nenechala dlouho čekat. Nina ochutnávala Karininy měkké horké rty, jako by to byl ten nejlepší dezert, jaký kdy jedla. Líbala je a olizovala. Nemohla se jich nabažit. Napětí v místnosti začalo stoupat. Nina své polibky postupně směřovala na krk a klíční kosti. Vytvářela na kůži cestičku, na které Karin krok po kroku přibližovala neúnosnému vzrušení. Do tmavé noci se ozývaly jemné vzdechy a to byla rajská hudba pro uši Niny. I její vzrušení rostlo, díky čemuž začala pociťovat, jak je čím dál tím víc vlhká. Ne však v důsledku předchozí sprchy.
„Jsi tak krásná” zašeptala Nina a jemně se dotkla hebké kůže na Karinině prsou. Ta se zachvěla z čisté touhy. To bylo impulsem k tomu, aby si Nina ta krásná prsa vzala konečně do úst. „Ach.” Olizovala a sála její bradavky. Líbala a ochutnávala je. Cítila, jak ji v puse vzrušením tvrdnou. Karin se chvěla pod náporem slasti. Své nahé tělo čím dál víc tiskla na Ninu až skoro cítily, jak se jim synchronizoval tep.
Nina na moment přestala s drážděním a provokativně vyčkávala, jak Karin zareaguje. Ta se hlasitě snažila nabrat dech. Následně se naklonila a tiše zašeptala „chceš to, mám pokračovat?” „Prosím, udělej mi to, chci Tě cítit co nejblíž.” Nina ji přitiskla čelo na čelo „neboj, jsem hned tady. Tady u tebe.” Ústy se hbitě přesunula do jejího klína. Nejdřív se ji letmo dotkla prsty a když ucítila, jak je Karin vlhká, nevydržela už ani o sekundu déle a musela ji mít. Začala ji ochutnávat ústy a libovat si v pocitu, že nad ní převzala kontrolu. Každý dotek, každý pohyb byl teď záměrný, téměř promyšlený s jasným cílem. Karin se pod intenzitou doteků a laskání prohýbala v pase. Sténala čím dál víc nahlas a chtěla, aby to nikdy neskončilo. Její hlasitý projev byl pro Ninu hnacím motorem v tom nepřestávat. Chtěla ji cítit v ústech, znovu a znovu a dovést ji až na samý vrchol. Její chuť byla opojná a z té nasládlé vůně se ji točila hlava. „Ach ano, dělej mi to, přesně takhle.” Pár chvil na to už Karin nevydržela nápor euforie, která proudila celým jejím tělem a vyvrcholila silným orgasmem.
Výsledkem této agónie byly stopy nehtů vyryté do kůže na předloktí Niny. Tuhle čestnou trofej si vybojovala jako odměnu za svůj dechberoucí výkon.
Symfonie vzdechů a divokých pohybů postupně utichla. Pokojem se rozprostíral už jen mělký zvuk dechu. Na křivkách nahých těl se leskly krůpěje potu. Jejich rty se mlčky naposled setkaly. Tentokrát pomalu a s dávkou něhy, bez spěchu. Byla to intimita, která nepotřebovala slova, jen přítomnost.
Noc plynula, světlo svíček pomalu dohasínalo, ale jejich těla zůstala spojená. Přitulená, jako by se nechtěla už nikdy pustit. Když konečně usnuly, byly obklopeny klidem, jaký ani jedna z nich už dlouho nezažila.